Aktivity
Peep-show
Tato aktivita umístěná na Horečkách u Frenštátu pod Radhoštěm měla se skutečnou erotickou peep show společnou pouze tu štěrbinu. K shlédnutí zprávy psané morseovou abecedou měli závodníci k dispozici skutečně jen úzkou štěrbinu a otáčivý pohyb. Ve štěrbině se promenádovaly tečky a čárky, až z toho šly závodníkům oči šejdrem. Ale kdo byl trpělivý a pozorný, na toho se místo lehké děvy usmálo heslo.
Šedý zákal
Aktivita s výmluvným názvem byla letos jedinou vodní aktivitou a zavedla závodníky do malebného prostřední Radhošťského rybníka v Trojanovicích. Úkolem závodníků bylo přečíst heslo ukryté na dně rybníka. A protože voda byla u dna obzvlášť kalná a viditelnost nevalná, čtení jsme jim zjednodušili a heslo bylo vyvedeno Braillovým písmem. Voda byla podzimně osvěžující a závodníci se mohli zdarma umýt. Oproti Kursku se všichni závodníci zase vynořili a navíc se potvrdilo, že betonová tvárnice opravdu dobře plave, ke dnu.
UFO nad Horečkami
Létání je na Horečkách doma, z můstku létají skokani na lyžích, nad stezkou v korunách stromů létají ptáci a u Rekovic zase létají talíře. Discgolf, aktivita pro brázdu jako dělaná. Vyhradili jsme závodníkům první tři jamky a počet pokusů hodně pod par, aby si to užili i ti s velkým hendikepem. Házení diskem není jen tak, dobrá technika a pořádný švih, to byl základ úspěchu. Některé týmy aktivitou ladně proletěly, jiné havarovaly jak u Roswellu, ale úspěšné byly všechny.
Angry birds
Už jsme závodně stříleli z ledasčeho a v rámci posouvání laťky jsme si letos sestrojili megaprak. Aktivita inspirovaná stejnojmennou počítačovou hrou byla umístěná na Dolní Bečvu. Závodníci měli pomoci nebohým angry birds zlikvidovat prasečí hrad a to několika zásahy z megapraku. Aktivita se stala velmi oblíbenou zejména u dětských týmů, ale i dospělí si rádi vystřelili. Po úspěchu s megaprakem začínáme uvažovat, co příště. Že by trebuchet?
Rožnovský táčkokros
Aktivita připomínající legendární rožnovský motokrosový závod Rožnovské kotáry byla umístěna přímo na původní trati rožnovského motokrosu na úbočí kopce Palkovňa.
A protože ne každý ze závodníků by si na krosku troufl, nehledě na to, že bychom si na ni netroufli my, zprostředkovali jsme jim zážitek z trati alespoń pomocí koleček, valašsky “táček”. Projet s táčkami naloženými jedním členem týmu po části závodní trati v délce 530 metrů v mokrém terénu nebylo vůbec jednoduché, ale na pohled velmi zábavné. A do těla si nedali jen závodníci, ale i org na stanovišti, který za den nachodil mnoho kilometrů. Aktivita dala jednou provždy odpověď na to, že na hmotnosti opravdu záleží, aspoň v případě pasažéra.
Tobogán
Tobogán, to je synonymum pro zábavu, smích a jízdu po velké skluzavce, ne tak v závodě Brázda. Ač to tak po betatestu nevypadalo, šlo o jednu z nejnáročnějších letošních aktivit a mnohým závodníkům dala opravdu zabrat. Na Pinduli, tedy nejblíže základně, byla vytyčena asi 200m dlouhá trasa, závodníci nafasovali papírové žlaby a tenisák, který museli dopravit pouze kutálením ve žlabu po celé trase, aniž by jim spadl na zem a nijak se ho nedotýkali tělem. Že je to jednoduché? To jsme si mysleli taky a tak museli mít závodníci žlab s tenisákem vždy za hlavou. Obzvláště dětské týmy, u kterých mohly mít děti žlaby v ruce před sebou, prožily na tobogánu řádnou rozcvičku. Aktivita s největší frekvencí sprostých slov za minutu se vepsala hluboko do paměti a ramenních svalů všech závodníků.
Aquapark
V Krhové pod kopcem Budička u potoka Zhrádek mohli účastníci závodu navštívit skutečný aquapark. Lehce tady ovšem haproval koloběh vody a bylo třeba mu trochu pomoci. Za pomocí ruční pumpy, kterou bylo nutné nejprve uvést do provozu vydatným zavodněním, měly týmy za úkol přemístit dané množství vody z místa A do místa B po určené nelehké trase skrývající nemalé nástrahy pomocí vodonosného zařízení, které bylo součástí ochranných přileb. Putování vody pokračovalo z bodu B do bodu C lanovkou s ručním pohonem, kdy kabinu lanovky suploval drátěný košík a vodonosné zařízení nasákavé molitanové houby.
Kubatura v kruhu
Klasickou úlohu antické matematiky jsme povýšili a přidali další rozměr. Úkolem závodníků bylo složit krychli z kostek stavebnice Seva. Jednoduché? Pokud stavíte a vidíte na to, co stavíte, je to brnkačka. Pokud ale stavíte tak, že je stavebnice ukrytá v zakryté krabici a vaše levá ruka musí spolupracovat s pravou rukou souseda v téže krabici a vaše pravá ruka skládá krychli společně s levou ruku závodníka po vaší pravici, už to tak snadné není. Tato aktivita, umístěná do zahrádky restaurace u Bundárů v Krhové, prověřila jemnou motoriku závodníků a také schopnost týmové spolupráce. Když si pravačka s levačkou nerozumí, má i dětská stavebnice navrch.
Úhel pohledu
Často záleží na úhlu pohledu a u aktivity poblíž hostince ve Veselé tomu nebylo jinak. Taktéž znalost základů perspektivy nebyla na škodu, když závodníci dostali do ruky tři různě velké části rozděleného QR kódu, kdy každá část byla v jiném měřítku. Úkol byl jednoduchý, poskládat části QR kódu před objektivem chytrého telefonu tak, aby jej přečetl. Velmi prostá a přesto působivá aktivita ukázala, který tým je v závodě perspektivní.
Do dna!
Organizátor na stanovišti aktivity Do dna v Zubří na Galičkách měl za úkol dohlédnout na pitný režim týmů. Napít se mohli, co hrdlo ráčí, ovšem kelímek s pitnou kůrou byl zavěšen na přístroji připomínajícím šibenici, kterou si závodníci nasadili na záda podobně jako školní aktovku. Vytoužený lok mohli uskutečnit až v okamžiku, kdy se jim pomocí vodících provázků zavěšených na šibenici podařilo kelímek přiblížit k ústům. Náhodný šplouch do huby se nepočítal, termín “napít se” byl přesně definován. Ne nadarmo šibenice připomínala rameno sprchy a při neopatrné a zbrklé manipulaci mohli závodníci snadno vyhrát i soutěž Mokré tričko.
Rekreační arboristika
Mezi oblíbené rekreační sporty se arboristika asi jen tak nedostane, ale prusíkování, neboli výstup na laně za pomoci prusiků, bude vždy patřit mezi základní horolezecké dovednosti. A právě použití prusiků bylo základem aktivity U Koliby na Dolních Pasekách v Rožnově pod Radhoštěm, kdy měli závodníci za úkol přečíst heslo zavěšené cca v sedmi metrech na šikmo rostlém listnáči. Krom prusíků měli k dispozici zavěšené lano, jistícího organizátora a sedák. Tady jsme jako organizátoři závodu podcenili dovednosti nejmladších účastníků a přizpůsobení aktivity i pro dětskou variantu. Stalo se, že předškolačka ještě nepolíbená školní výukou hbitě vyprusíkovala k cíli, ale přečíst heslo bylo nad její síly. Pro příští ročník zvažujeme použití obrázkových hesel pro obě kategorie.
Škola Josefa Koudely
Nedaleko kopce Úlehle měli závodníci možnost odhalit tajemství zámku. Ne barokního či renesančního, ale visacího. A nebavíme se ani o legendární punkové kapele. Pokud přemohli všechna stavítka a visací zámek otevřeli jako vyučený zámečník, lupič, kasař a recidivista Josef Koudela bez použití klíče (který stejně nedostali), mohli aktivitu považovat za splněnou. Otevření zámku planžetou je dovednost, kterou ocení nejeden notorický ztráceč klíčů či útěkář z vězení. Asi jako krávy, které se po ránu prohnaly stanovištěm na útěku z pastvy a zapříčinily jeho dočasnou evakuaci.
Staré časy
Kdepak ty staré časy jsou. Pamatujete dobu, kdy se pohádky či hudba poslouchaly z gramofonu? Z vinylových gramodesek? Ano? Ne? Na stanovišti v Zašové tato aktivita přenesla závodníky do časů, kdy byl gramofon vedle rozhlasu, televize a kotoučových nebo kazetových magnetofonů prostředníkem přenosu hudby či mluveného slova. Týmy na stanovišti nafasovaly gramofonovou desku s klasickou českou pohádkou a měly říct, co na ní je. Že žádný tým neměl s sebou gramofon? Smůla… Ale mohl si ho sestrojit, ve stánku s občerstvením byly všechny potřebné součásti k dispozici, jen si toho všimnout. Ještě vědět, jak gramofon funguje a poznat pohádku, což bylo snad největší úskalí.