Náš geocachingový život začal díky dceři na podzim roku 2017 a o tom, že existují nějaké geozávody, jsme tehdy neměli ani tušení. Mezi naše první odlovené krabičky sice patřily právě závodní keše z prvního a druhého ročníku, ale tehdy jsme to patrně v jejich listingu nějak nezaznamenali. A běžel čas a my objevili Valašské keškobraní a touhu to zkusit. Závodit, ten adrenalin, nové zkušenosti... Ale jako začátečníci jsme začali hledat zkušenější posilu týmu. A narazili jsme na Hamsťu. Už byla sice zadaná, takže nic, nicméně na "Vékáčka" nám půjčila vlastní dceru. Tím pádem jsme se s ní (jako s Hamsťou) museli vídat více a pak to z ní začalo pomalu lézt. To slovo - BRAZDA. Co to jako je? Něco jako keškobraní? Ne? Jen trošku? A kdo že v tom ještě jede? Cože? Ten? A ještě tenhle?

Nastal tedy čas zavítat na stránky závodu (http://brazda-gc.cz). Jestli jsme se něčemu divili do této chvíle, tak to žádné divení vlastně nebylo. To teprve začalo otevřením webu BRAZDY. To jako těchto (tehdy ještě) 5 lidí je schopných vymyslet, zařídit a uspořádat něco takového? A kdo vymýšlí ty šifry? A to jako za střízliva? A pod žádným jiným vlivem? A ta místa? Aktivity? Cože? A to jako ti závodníci zvládnou? Studovali jsme stránky, pročítali listingy publikovaných závodních keší, hodnotili naše začátečnické možnosti. Pořád jsme si s myšlenkou zúčastnit se závodu pohrávali, zdravotní stav jednoho člena týmu však rozhodl o tom, že v té době by byla účast nad naše fyzické možnosti.

Ale protože jsme celé té taškařici chtěli být blíž, nabídli jsme BRAZDAteamu naši pomoc v řadách B-teamu při zajištění jednoho ze závodních stanovišť. Nafasovali jsme aktivitu Trosečník - tady měli závodníci za úkol rozdělat oheň z limitovaného množství nasbíraných více či méně hořlavých přírodních surovin a oheň měl za úkol propálit provázek umístěný 25cm nad ohništěm. Instrukce a pokyny, co, jak a kde a proč a tak vůbec, prostě vše kolem dané aktivity jsme se dozvěděli až v předvečer závodu a 15. září 2018 jsme v ranních hodinách začali okupovat přístřešek pod Chlácholovem.

A právě tady proběhla BRAZDA na první dotek. Sledovat závodníky, jejichž nicky jsme zatím znali pouze z logů nebo letmo z Keškobraní, jak plní zadaný úkol, tu hravost a chtění zadání splnit a když se nedaří, zkoušet to znovu a znovu, prostě až se to podaří... A když se to podařilo, tu radost, jo, to jsme dali a můžeme dál...

A pak jsme se večer se všemi setkali na základně, na oficiálním eventu. Tam tehdy proběhl druhý dotek BRAZDY. BRAZDAteam pracoval na plné obrátky na vyhodnocení závodu, z unavených závodníků pomalu vyprchával adrenalin, atmosféra základny byla naplněna celodenními zážitky týmů a my, když jsme tohle všechno viděli a vstřebávali, jsme se rozhodli. Příští rok do toho jdeme taky. Ale to už je další příběh...